€uro slovník 

ECOFIN

Rada pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) odpovídá za politiku EU ve třech hlavních oblastech, kterými jsou: hospodářská politika, daňové otázky a regulace finančních služeb. V Radě Ecofin zasedají ministři hospodářství a financí všech členských států. Těchto zasedání se účastní rovněž příslušní evropští komisaři. Konají se i zvláštní zasedání Ecofinu, na kterých se scházejí ministři jednotlivých zemí odpovědní za rozpočet a evropský komisař pro finanční plánování a rozpočet, aby připravili roční rozpočet EU. Zasedání Rady Ecofin se zpravidla konají jednou měsíčně.

Euroskupina

Euroskupina (anglicky: Eurogroup nebo Euro Group) je grémium (pravidelné zasedání) ministrů financí eurozóny. Je to politická kontrola měny euro a souvisejících aspektů Evropské měnové unie, jakým je např. Pakt stability a růstu. Ministři se obyčejně setkávají den před zasedáním Ecofinu Rady Evropské unie. Tato skupina je součástí Rady EU (pouze státy Euroskupiny hlasují ve věcech týkajících se eura v Ecofinu) a byla formalizována podle Lisabonské smlouvy (protokol č. 14 o Euroskupině).

Eurosystém

Eurosystém se skládá z ECB a národních centrálních bank zemí, které zavedly euro.  Je měnovým orgánem eurozóny. Jeho prvořadým cílem je v obecném zájmu udržovat cenovou stabilitu. Vzhledem k významnému postavení ve finančním světě Eurosystém rovněž usiluje o udržování finanční stability a prosazování evropské integrace ve finanční oblasti.

Evropská centrální banka

Evropská centrální banka (ECB) spravuje euro a koncipuje hospodářskou a měnovou politiku EU, kterou také provádí. Jejím hlavním cílem je udržovat stabilní ceny a podporovat tak hospodářský růst a vytváření pracovních míst. Vrcholným orgánem ECB je Prezident ECB, který zastupuje banku na evropských i mezinárodních zasedáních na vysoké úrovni. ECB má 3 rozhodovací orgány:

  1. Radu guvernérů – hlavní rozhodovací orgán. Zasedají v ní členové Výkonné rady (viz níže) a guvernéři centrálních bank států eurozóny.

  2. Výkonnou radu – zabývá se běžným chodem ECB. Tvoří ji prezident, viceprezident a 4 další členové, které na funkční období 8 let jmenují vedoucí představitelé zemí eurozóny.

  3. Generální radu – zastává spíše poradní a koordinační úlohu. Zasedá v ní prezident a viceprezident ECB a guvernéři centrálních bank všech členských států EU.

Evropská hospodářská a měnová unie

Vyvrcholením integrace měnových politik i celého evropského integračního procesu je vytvoření hospodářské a měnové unie. Hospodářská a měnová unie představuje nejvyšší stupeň ekonomické integrace založený na vnitřním trhu. V jejím rámci státy koordinují své hospodářské a fiskální politiky (země splňující podmínky pro přijetí jednotné měny mají jednotnou měnovou politiku). Tento proces je často označován jako evropská měnová unie, popřípadě měnová unie, jelikož hospodářská část unifikace nebyla na rozdíl od měnové dosud zcela naplněna. Měnovou unii v současném evropském modelu lze v právním smyslu vymezit existencí jednotné měny (euro) a jednotnou centrální bankou (Evropská centrální banka), která je odpovědná za provádění jednotné měnovou politikou.

Evropský stabilizační mechanismus (ESM)/ Euroval

Evropský stabilizační mechanismus (ESM, anglicky European Stability Mechanism, lidově euroval) je záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem. ESM může za striktních podmínek, de facto výměnou za reformy a nápravná opatření vedoucí k fiskální konsolidaci, poskytovat půjčky členským státům ve vážných finančních problémech až do výše 500 miliard eur (asi 13 biliónů korun). Ve výjimečných případech může pomocí přímých nákupů vládních dluhopisů na primárním trhu nakupovat dluhy států, aby snížil sazby na trzích. ESM také může přímo rekapitalizovat banky v potížích, čímž nedojde ke zvýšení zadlužení daného státu. Kvůli riziku morálního hazardu ale podmínkou bylo vytvoření nového bankovního dohledu, který dal vyšší pravomoci Evropské centrální bance, především přímo dohlížet systémově významné banky v eurozóně. ESM si rovněž na trzích může sám půjčovat peníze.

Pakt stability a růstu

Pakt stability a růstu (anglicky: Stability and Growth Pact, SGP) je dohoda mezi členy eurozóny ohledně koordinace jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v eurozóně. Tato dohoda se částečně vztahuje i na země Evropské unie, které nepřijaly euro jako svou měnu. Hlavní zásady říkají, že schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP a veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat. Pokud hrozí, že nějaká země nedodrží tyto podmínky, může být Evropskou komisí napomenuta. Pokud tyto podmínky ani poté nedodrží, musí vypracovat plán, jakým způsobem je chce v budoucnu zase dosáhnout. Jestliže ani poté nepostupuje podle tohoto plánu, mohou z toho vyplývat finanční sankce. Tyto sankce se neuplatňují v případě mimořádné události (např. přírodní katastrofa) nebo dlouhotrvající hospodářské krize. O sankcích rozhoduje dvoutřetinovou většinou hlasů Rady, dotyčná země nemá při tomto rozhodování žádný hlas.

© 2019, Ing. et Ing. Michael Pascal Večeř

  • White Facebook Icon
  • White Twitter Icon
  • White Instagram Icon
  • White YouTube Icon