Centrální bankéře už asi musí pekelně bolet hlava z uvažování, jak podpořit růst ekonomiky a zároveň stlačovat inflaci zpět k inflačnímu cíli. Schizofrenní řešení ponechání základní úrokové sazby na 7 % nepomáhá ani jednomu. 7 % je pro firmy hodně, a tak přechází na eurové financování (což samozřejmě ničemu nevadí ba naopak), ale zase je to pořád málo, aby to krotilo inflaci, která ještě stále má sílu růst výš. Koruna logicky na ponechání úrokových sazeb na 7 % reagovala oslabením, což bude muset ČNB korigovat ještě dalším a větším pálením svých devizových rezerv, aby udržela korunu v zamýšleném kurzu. Je to taková česká demoverze ERM 2, akorát bez jakýchkoliv výhod. A devizové rezervy dojdou. Opět nás to může vést k řečnické otázce. Jsou toto, ony výhody samostatné výhody měnové politiky?
ERM 2:
Kurzový mechanismus ERM 2 (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Měna účastnící se v ERM 2 má stanovenu centrální paritu oproti euru a šíři fluktuačního pásma pro pohyb devizového kurzu. V případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Kurzové konvergenční kritérium je oproti tomu jedním z kritérií pro přijetí jednotné měny euro. Plnění kritéria vyžaduje zapojení do ERM 2 a zachování kurzové stability. Jinými slovy, měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM 2 pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %. Zachování kurzové stability tak s ERM 2 úzce souvisí, nicméně oba pojmy nelze zaměňovat, neboť země se může účastnit v ERM 2 a přitom neplnit nebo dokonce ani nemířit na plnění kurzového konvergenčního kritéria. (Zdroj: ČNB)