Letošní schodek rozpočtu má přesáhnout 300 mld. Kč, to je skoro 10 x více, než bylo plánováno a co je ještě horší, je to třetina příjmů českého rozpočtu. Kde však vláda chce vzít peníze, když ministryně financí Alena Shillerová odmítá škrty v rozpočtu na rok 2021 a zvyšování daní? A proč to vlastně odmítá?
Pojďme to vzít od poslední otázky. Příští rok nás čekají volby do poslanecké sněmovny a je jasné, že si vláda nyní nechce popudit občany a ztratit tak jejich přízeň. Zároveň je ale jasné, že když ne teď, stejně budeme muset někde vzít peníze později. A bude to hned po volbách. Navíc to pocítíme citelně a je dost možné, že zažijeme největší utahování opasků v historii. Nutno ještě podotknout, že už v únoru jsme měli nejhorší únorový schodek v historii České republiky, a to bylo ještě před krizí. Takže i když vláda bude zvyšování zadlužení Česka obhajovat právě pandemií, je tomu spíš paradoxně naopak, kdy vládě pandemie přišla jako dar z nebes, aby zakryla katastrofální fiskální politiku.
Na přijetí eura jsme do teď byli ekonomicky připraveni nejlépe v historii.
Součástí špatné politiky je strategie v otázce přijetí eura. I přesto, že Česká republika je připravena přijmout eruo nejlépe v historii, což naznačil např. guvernér ČNB Jiří Rusnok na setkání lídrů průmyslu a exportu 10. prosince 2019, dělá vláda opačné kroky, aby se neznelíbila občanům, kteří bohužel v rámci této strategie, obzvlášť po migrační krizi 2015, slýchávali tolik negativ o EU a euru, až je přijali za své. Přitom otázka přijetí eura je skutečnou existenční záležitostí. Nepřijetí eura významně ovlivní růst naší životní úrovně, a to záporným směrem. Místo ekonomických zájmů naší země tedy vlády v honbě za volebními hlasy posledních 6 let hájí pouze své politické zájmy.
Příliš omezený a krátkozraký pohled Česka na Evropský stabilizační mechanismus
Častým argumentem dnešních politiků je, že nechtějí ručit za dluhy Řecka nebo Itálie. Česká republika, která od vstupu do EU získala z rozpočtu o 809 mld. Kč (2 x více, než do něj odvedla), mj. od zemí, jako je právě Itálie, která je čístým plátcem do rozpčtu EU (odvádí do něj více, než získává) se zdráhá vložit do Evropského stabilizačního mechanismu, rezervního fondu eurozóny, 50 mld. Kč a upsat kapitál 450 mld. Kč na příštích 12 let, i když by se tím stala akcionářem fondu a nešlo by o jednostranný tok peněz, nýbrž úvěrový a záruční finanční nástroj, tedy že by se peníze po případném využití opět do ESM vrátily, nehledě na to, že by třeba mohly být využity u nás, jak se teď ukazuje při záchranném balíčku v souvislosti s COVID-19. Celý český pohled na ESM je tak velmi omezený a krátkozraký a v době krize si budeme muset pomoci sami, zatímco státy eurozóny díky možnosti redistribuce kapitálu budou mít lepší přístup k okamžitým penězům ve chvíli, kdy bude čas rozhodujícím faktorem. Toho jsme svědky již dnes, kdy na účtech zahraničních konkurentů již přistála první podpora, zatímco u nás se o podpoře stále jen mluví.
Vláda projedla dobu prosperity a na rozdíl od eurozóny si nevytvořila žádné rezervy, které by nyní mohla použít.
Avšak po současné krizi možná větší části odpůrců eura dojde, že členství v eurozóně by pro nás bylo výhodnější, protože Alena Schillerová připravila a v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 19. dubna 2020 představila plán astronomického zadlužení Česka až do roku 2028, který bude realizován až po volbách 2021, aby teď vláda nepřišla o hlasy. Strategií je, že aby nemusela škrtat v rozpočtu na sociálních úplatcích občanům a zvyšovat daně, bude prodávat státní dluhopisy. Ty ale budou v korunách a je tu obrovské riziko, že o ně investoři z důvodu nejistoty nebudou mít zájem, zatímco u eurových dluhopisů by toto riziko bylo výrazně menší. Jediný, kdo tak naše dluhopisy koupí bude Česká národní banka, která ne náhodou dostala tuto pravomoc nedávnou novelou zákona. To znamená, že tento astronomický dluh nakonec vysaje vláda z našich kapes a nejméně do roku 2028 jej budeme splácet my všichni, jen to bude oklikou přes ČNB méně očividné. Ano, to je realita vlády hnutí ANO, která projedla dobu prosperity, abychom si teď utáhli opasky jako ještě nikdy. Pak budeme za euro i ESM vděční.
