Česká republika je součástí západní (a doufejme, že to tak zůstane) Evropy a moderní vývoj tohoto prostoru vedl k ekonomickému sbližování a logicky ke společné měně. Všechny nejpodstatnější země kontinentální Evropy používají euro. „Není žádný důvod, proč by Česko mělo zůstávat stranou v domnění, že s vlastní měno budeme různé ekonomické turbulence prožívat klidněji,“ říká Ivan Pilip, ekonom a bývalý ministr financí. K tomu nás napadá - kdy se z jakési pseudohrdé izolace stane osamělost? Jak dlouho budeme hrdě v koutě čekat, že nám budou ostatní půjčovat hračky, než si s námi všichni raději přestanou hrát? My opravdu nejsme Švýcarsko.
Je samozřejmě vždycky ošemetné hrát oblíbenou společenskou hru „co by bylo bývalo, kdyby“, ale přesto… Jak bychom byli bývali zvládali uplynulé krize, kdybychom bývali měli euro? Pilip se téměř potutelně pousmívá: „Ukažte mi jediný příklad, kdy nám česká koruna pomohla. Kdy se naplnila negativní proroctví, že když se bude něco dít, tak se nebudeme moct ochránit, protože nebudeme mít samostatnou měnovou politiku. No. Tak jsme ji měli třeba v době ekonomické krize v letech 2009 – 2012, během covidu, během poslední doby. V žádném z těchto období jsme nejenže nebyli lepší než země s eurem, ale ve všech jsme patřili mezi nejhorší. Jsem přesvědčen, že s eurem bychom na tom byli přinejhorším stejně. Mělo cenu euro dávno mít.
Odhadovat dopad na míru inflace či přínos HDP je také ošemetná disciplína a v případě HDP bychom to uhráli na vyšší desetiny procent, ale dalším efektem je snížení rozpolcenosti měny, naopak zvýšení stability měny a snížení inflace. Většina studií se shoduje, že dopad by byl pozitivní.
Ryze ekonomický přínos eura je nejkřiklavěji viditelný na intenzitě, se kterou řada podniků volá po euru a stále více tlačí na jeho faktické používání. V otevřené ekonomice naší malé ekonomiky, která je ve velké části vázaná na obchod se zeměmi, které používají společnou měnu, je pro ni zkrátka výhodnější, aby ji měla také. Když např. jako podnik dnes začnete vyrábět zboží, bude hotové za půl roku, jenže mezitím se změní kurz negativním směrem, takže až vám za zboží někdo zaplatí, vy jste téměř bez zisku.
Nenasazujeme si růžové brýle a otevřeně analyzujeme také možné negativní dopady eura, např. nejčastěji zmiňovanou ztrátu ekonomické suverenity. Podle Pilipa je to problém ovšem pouze teoretický, protože samostatnost měnové politiky je v reálném světě otevřené ekonomiky pouhou fikcí. Že se české koruně nepodařilo (a to nikdy) ochránit nás před vnějšími vlivy, je toho nejlepším důkazem. Navíc máme jinou strukturu ekonomiky než např. Itálie, Španělsko či Řecko, jsme daleko více propojeni s ekonomikou německou či rakouskou, tedy riziko „řeckého scénáře“ je v případě ČR marginální.
V době vznikání eurozóny od 90. let Česko sledovalo její vývoj, těšili se na to, a teď je těžko k pochopení, že toho nechceme být součástí co nejdřív. Dřív jsme si kladli otázku, kdy budeme vstupu do eurozóny schopni, dnes to z nepochopitelných důvodů sami oddalujeme. Atmosféra se změnila. „Několik politiků v čele s Václavem Klausem dokázalo vytvořit atmosféru takového zvláštního ekonomického šovinismu, který nás od tohoto cíle oddálil,“ říká Pilip. „Zkrátka těžiště rozhodování je v zemích eurozóny a je chyba, že se toho nezúčastníme.“ Tečka.
Co nejdřív. To je Pilipova odpověď na otázku, kdy by bylo nejlepší euro přijmout. Stav české ekonomiky to umožňuje a ekonomické sblížení se západní Evropou je už stejně takové, že onen přechod se dá udělat schůdně a dobře ho zvládnout. Ekonomický moment není vůbec zásadní. Teď je totiž podstatné najít dostatečnou politickou shodu. Politici by měli (nejlépe od rána do večera) vysvětlovat voličům, že pro Česko jako otevřenou ekonomiku je důležité být součástí nejen evropské, ale také světové měny. Že to znamená i větší politické připojení k jádru Evropy. A v neposlední řadě, že to bude uživatelsky jednodušší pro všechny občany.
Celý rozhovor s Ivanem Pilipem si můžete pustit zde.
