Euromince
V současnosti je v oběhu osm různých nominálních hodnot: 1 cent, 2 centy, 5, 10, 20 a 50 centů, 1 € a 2 €. Euromince mají společnou stranu a národní stranu. Reálná hodnota euromincí je podobná jako u ekvivalentních českých mincí. 1 a 2 centy však již nyní v některých zemích eurozóny nepřijímají a brzy budou zrušeny na úrovni celé eurozóny, obdobně jako u nás haléře. Jednocenty jako nejmenší hodnota cen zboží a účetnictví zůstanou nadále jako nejmenší hodnota, celkové nákupy se však budou zaokrouhlovat na pěticenty.
Euromince na rozdíl od eurobankovek stále spadají do působnosti jednotlivých zemí eurozóny, nikoli Evropské centrální banky (ECB). Pokud má země eurozóny v úmyslu vydat minci s novými motivy – jako např. na pamětních mincích – musí informovat Evropskou komisi. Komise pak tuto informaci zveřejní ve vícejazyčném Úředním věstníku EU (v řadě C). Ten je oficiálním zdrojem, podle něhož provádí ECB aktualizaci svých internetových stránek týkajících se euromincí.
Nadměrný objem mincí a bankovek v oběhu by mohl vést k inflaci – právě ji se ECB snaží v rámci zachování cenové stability udržet pod kontrolou. ECB má tudíž odpovědnost za schvalování objemu mincí, které mohou země eurozóny vydávat. V případě bankovek ECB nejen schvaluje jejich objem, ale zároveň je i vydává.
Národní strana
Euromince mají společný rub, na kterém je nominální hodnota. Liší se však lícem, který určuje, v které zemi byla mince vydána. Každá země si tak může svůj líc navrhnout sama a ražba těchto mincí je v její působnosti. Všechny euromince platí v celé eurozóně.
Ochranné prvky
Euromince obsahují ochranné prvky, které umožňují jejich identifikaci v přístrojích pro příjem a výdej mincí. Bez ohledu na to, kde byly mince vyrobeny, je lze používat v prodejních automatech v kterékoli zemi eurozóny. Při výrobě mincí 1 € a 2 € se používá vyspělá technologie – plátování a kombinace odlišných barev slitiny pro střed a mezikruží mince. Materiál použitý pro mince v hodnotě 10, 20 a 50 centů je zvláštní slitina (tzv. severské zlato), kterou je velmi obtížné vyrobit a která se používá výhradně pro mince. Nápis na hraně mince v hodnotě 2 € a použití zvláštního kovu pro mince v hodnotě 10, 20 a 50 centů chrání tyto peníze proti padělání.
Jednotlivé mince
Autorem návrhů společných stran mincí je Luc Luycx z Královské belgické mincovny. Zobrazují motivy Evropské unie nebo Evropy a symbolizují jednotu EU. Mince 5 centů, 2 centy a 1 cent zobrazují Evropu a její polohu vůči Africe a Asii na zeměkouli.
Národní strany jednotlivých mincí si můžete prohlédnout při kliknutí na každý název mince spolu s hodnotou v korunách nad jejím obrázkem.
Oběžné pamětní 2 €
Každá země může ročně vydat dvě oběžné pamětní mince. Tyto mince mají stejné parametry a vlastnosti a shodnou společnou stranu jako běžné mince 2 €. Odlišují se však pamětním motivem na národní straně. Jako oběžné pamětní mince lze použít jen mince s nominální hodnotou 2 €. Jsou zákonným platidlem v celé eurozóně. To znamená, že je lze používat a musí být přijímány stejně jako jakékoli jiné euromince. Obvykle vychází v ražbě 1 000 000 ks a nekončí tak u numismatiků, ale kolují v oběhu. Nakupování v hotovosti tak může přinést zajímavý koníček, pokusit se nasbírat všechny 2 €, kterých vyšlo již přes 340. Jejich kompletní seznam a obrázky můžete vidět na odkazu níže.
České euromince
Jelikož Česko stále nepřijalo euro, nemůže ani logicky razit vlastní euromince. Přesto se Česká republika už na jedné eurominci objevila. Jedná se o Slovenskou pamětní 2 € z roku 2011 k 20. výročí založení Visegrádské čtyřky.
Česká euromince vzejde pravděpodobně ze soutěže, kterou nejdříve 3 roky před přijetím eura vypíše vláda nebo Česká národní banka. Spolek Euro v Česku přesto pracuje s vlastním návrhem českých euromincí navazujícím na současné české koruny.
Česko zároveň bude moci 2 x ročně vydávat oběžné pamětní 2 € mince. Spolek Euro v Česku na základě zkušeností zahraničních zemí navrhoval např. umístění hradů či měst na tyto mince, které pak budou obíhat po celém světě a budou tak dělat reklamu našemu kulturnímu dědictví.
