Vyhledat

Přijetí eura v Česku nic nebrání

I tak by se dala interpretovat letošní zpráva o plnění kritérií připravenosti Česka přijmout euro, kterou dnes projednala vláda. Účelem předloženého materiálu je nabídnout vládě věcné východisko pro rozhodnutí o stanovení konkrétního data přijetí společné měny a poskytnout tak ekonomickým subjektům informaci o jejím blížícím se přijetí v dostatečném předstihu.


Ne každý to u nás ví, ale Česko se Aktem o přistoupení k Evropské unii v roce 2004 zavázalo přijmout euro. Vzhledem k tehdejší ekonomické nepřipravenosti nám přístupová smlouva umožnila na jeho zavedení dočasnou výjimku. Součástí této výjimky je však povinnost se na vstup do eurozóny aktivně připravovat. Ten by měl následovat bezprostředně po splnění tzv. Maastrichtských kritérií. O stavu jejich plnění dnes Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou předložilo vládě každoroční zprávu. Ta loňská vzbudila u některých odborníků podezření ze zkreslování informací. A co se dočtete v té letošní?


Obsah zprávy Vás překvapí, euro by pro Česko bylo výhodné

Letošní zpráva nijak nezkouší zastřít fakta. Pokud jste tedy nezaujatý čtenář, překvapí Vás, jak kladně vnímá výhody eura pro Česko i naši ekonomickou připravenost na jeho přijetí. Z patnácti vybraných ukazatelů jsou jako rizikové ve vztahu k přijetí eura vnímány pouze čtyři.

Všechny tyto čtyři ukazatele jsou navíc problémem na české straně a je tedy na nás, abychom si je ve vlastním zájmu vyřešili. O tom ale později v tomto článku. Začněme pozitivy.


Jedním z dlouhodobě nejvýznamnějších argumentů pro vstup Česka do eurozóny zůstává vysoká obchodní a vlastnická provázanost. Odstranění kurzového rizika a úspora transakčních nákladů při zavedení eura by totiž znamenaly velký přínos především pro tuzemskou podnikovou sféru intenzivně zapojenou do mezinárodní dělby práce. Poměrně značná intenzita mezinárodních ekonomických vztahů doprovázená v případě Česka i vysokou intenzitou vnitroodvětvového obchodu totiž s největší pravděpodobností povede k vysoké synchronizaci ekonomických šoků a cyklické sladěnosti, a tedy k nižším nákladům spojeným se ztrátou samostatné měnové politiky. Sladěnost je podporována také silnou vlastnickou provázaností s eurozónou.


Již zmíněná vysoká míra sladěnosti české ekonomiky s ekonomikou eurozóny je podmínkou pro to, aby náklady přijetí eura plynoucí ze ztráty vlastní měnové politiky byly relativně malé. Česko dosahuje dlouhodobě vysoké korelace ekonomické aktivity s eurozónou. Obdobná a shodně načasovaná ekonomická odezva na společný externí šok v podobě propuknutí celosvětové pandemie COVID-19 tuto sladěnost ještě posílila.


Přesto zmíněná zpráva míru cyklické sladěnosti považuje stále za nedostatečnou a argumentuje i tím, že ač se nyní zlepšuje, v předchozích letech byla relativně nižší. K této argumentaci je ve zprávě přiložený graf. Zdali na něm zachycený trend růstu reálného HDP v Česku kopíruje trend toho v eurozóně a je tak dostatečně sladěný posuďte sami.

Za zmínku stojí i skutečnost, že “vysoká sladěnost hospodářského cyklu Česka s eurozónou” je jednou ve zprávě uvedena jako ukazatel argumentující pro euro a o několik odstavců níže pak najdete tentýž ukazatel pod pojmem “sladěnost finančních cyklů České republiky a eurozóny” zařazený mezi neutrální faktory pro přijetí eura. Autoři tak buď hledali způsob, jak změnit příliš pro euro pozitivní poměr ukazatelů, nebo je jen popis a vysvětlení jednotlivých ukazatelů zavádějící a potřeboval by dovysvětlit.


Koruna to neustála, přiznává zpráva

Česká měna reaguje na změny prostředí mimo eurozónu podobně jako euro. Korelace kurzu české koruny vůči dolaru s kurzem eura vůči dolaru se sice v březnu 2020 krátkodobě výrazně snížila, když na kurz koruny spolu s prvními dopady pandemie nepříznivě působil odliv velkého objemu krátkodobého kapitálu. Následně však koruna propad korigovala a dosáhla téměř loňské úrovně. Volatilita kurzu české měny vůči euru se však v důsledku napětí na finančních trzích razantně zvýšila, stejně jako v případě ostatních středoevropských měn. Euro tak nabízí bezpečnější přístav.

Samotná česká ekonomika se vyznačuje postupně rostoucím využíváním eura nefinančními podniky vlivem vysoké obchodní provázanosti s eurozónou a snahy tuzemských podniků o zajišťování proti kurzovému riziku. Projevuje se to zvýšeným čerpáním úvěrů v cizí měně. Ze všech úvěrů poskytnutých českým podnikům českými bankami byl každý třetí v eurech. Dalším projevem je skutečnost, že 20 % českých firem mezi sebou obchoduje přímo v eurech.


Pochybení jsou na straně Česka, ne na straně eura

Vraťme se zpátky k oněm ukazatelům z tabulky výše. Všechny čtyři rizikové ukazatele popisují problémy na české straně. Tím největším je nevyřešená otázka dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí.


Fiskální politika by při správném nastavení měla působit v recesích proticyklicky, a být tak stabilizačním prvkem ekonomického vývoje, zatímco v opačném případě se sama stává zdrojem šoků a prohlubování makroekonomických nerovnováh. Hodnocení střednědobého a dlouhodobého výhledu v oblasti fiskální politiky z pohledu funkčnosti přizpůsobovacích mechanismů je v současné situaci složité, nicméně je třeba konstatovat, že již před vypuknutím pandemie došlo v Česku k mírnému zhoršení celkového i strukturálního salda, v čemž se mj. odrážel nárůst mandatorních výdajů. V letech 2018 a 2019 tak byla fiskální politika procyklická, konstatuje zpráva. Nevyřešenou otázkou podle ní nadále zůstává i dlouhodobá udržitelnost českých veřejných financí. Stárnutí obyvatelstva bude vytvářet čím dál větší tlaky na veřejné finance, do budoucna se Česko nevyhne nutnosti provést dlouho odkládané reformy sociálních systémů, zejména pak důchodového a zdravotního systému včetně poskytování dlouhodobé péče.


Dalším z významných mechanismů, jimiž se ekonomika může vyrovnávat s asymetrickými šoky při absenci samostatné měnové politiky je trh práce. podle zprávy se ukazatele trhu práce v posledních letech zlepšovaly. Pozitivem zatím je stále velmi nízká míra dlouhodobé nezaměstnanosti. Negativem zůstává nastavení daní a sociálních dávek, jehož důsledkem je riziko „pastí“ nezaměstnanosti a nízkých příjmů.


Schizofrenní je pak zpráva v hodnocení stavu eurozóny. Na jednu stranu kritizuje, že není dokončena reforma Evropského stabilizačního mechanismu, bankovní unie nebo Jednotný fond pro řešení krizí. Všechny tyto nástroje by měly přispět k posílení stability eurozóny a jejímu prohloubení. Navzdory kritice jejich nedokončení pak ale zpráva vnímá negativně to, že by se na nich mělo Česko finančně podílet a těmto finančním nákladům věnuje dokonce celou přílohu zprávy. Při jejím pečlivém pročtení se pak ale drobným písmem v poznámce pod čarou dozvíme, 1) že se v případě Jednotného fondu pro řešení krizí vlastně o nové finanční náklady nejedná, neboť jde o převod již vybraných peněz - příslušný obnos vzniklý z příspěvků bank, které se musí vybírat v bankovní unii i mimo ni, tedy pouze změní etiketu, 2) že reálně je částka téměř poloviční, než se uvádí v hlavním textu přílohy, 3) že ve srovnání s náklady, které odvádí české banky v současnosti, vlastně vstupem do eurozóny ušetří, neboť do Jednotného fondu pro řešení krizí by odváděly daleko méně než do povinného pojištění u nás. Hovořit tedy o finančních nákladech je v tomto ohledu značně zavádějící. Zpráva se také při podrobném rozboru nákladů zapomněla zmínit, že pro rozpočtové období 2021 – 2027 Evropská komise připravila Konvergenční nástroj s rozpočtem 2,16 miliardy € (57 miliard korun), ze kterého budou poskytovány prostředky na finanční a technickou podporu těm členským státům, které provedly prokazatelné kroky směrem k přijetí eura. Tento nástroj bude poskytovat praktickou podporu, aby členské státy, které chtějí do eurozóny vstoupit, mohly tento přechod hladce povést. Jinými slovy bude hradit některé náklady vzniklé v souvislosti s přijímáním eura.


Prostě záleží na úhlu pohledu

I přes významně převažující popsaná pozitiva je ale závěrem zprávy doporučení vládě České republiky prozatím nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny. Vůči takovému závěru se ohradilo dokonce i Ministerstvo zahraničních věcí, které na vládě požadovalo alespoň orientační stanovení termínu. Proč tedy vláda na tomto závěru trvá?

Rozdíl je v interpretaci dat. Sklenice mléka zaplněná z poloviny se někomu jeví jako poloprázdná a někomu jako poloplná. Záleží tedy na úhlu pohledu, i když v případě eura ta pomyslná sklenice není zaplněná z půlky, ale ze tří čtvrtin. Přesto na ní Ministerstvo financí a Česká národní banka nahlížejí jako na poloprázdnou. Politické zadání je jasné, zpráva musí vyznít negativně. A tak nějaký faktor, který by mohl hovořit ve prospěch eura prostě interpretujeme naopak. Není to nutně lež, ale ani to není fér.

Komickým dokreslením je pak ve zprávě vážně míněná formulace, že v důsledku rovnovážného posilování reálného měnového kurzu a konvergence ve mzdové úrovni by po případném přijetí eura mohlo dojít k dlouhodobému tlaku na růst domácí inflace nad stávající 2% cíl ČNB. To, že tu máme inflaci 3 % poslední dva roky a přijetí eura by jí naopak paradoxně snížilo asi nikoho při psaní této věty nevzrušovalo.


Potřebujeme moudřejší politiku

Většina zemí, které s námi vstupovaly do EU v roce 2004, už euro přijaly. Přitom měly horší míru konvergence a zdaleka nebyly tak ekonomicky provázané s eurozónou, jako my. V porovnání s nimi jsme na euro nejlépe připraveni. V mnohých z nich byly občanské nálady podobně skeptické, jako jsou dnes u nás, ale už rok po přijetí eura se prudce obrátily a více než 80% spokojenost obyvatel s eurem, která vychází v dlouhodobých průzkumech je jasným důkazem, že spíš než že by byl projekt eura špatný, jsou špatné informace, které nám politici servírují. Většina Čechů má tak z eura obavy, za což je však nelze vinit. Na vině jsou politici, kteří se na tak zásadním a citlivém tématu jako euro rozhodli honit politické body. A mezitím nám ujíždí vlak. Nikdo na nás čekat nebude. Už jednou jsme propásli výhodný kurz, nyní propásáváme šance být aktivní při reformách eurozóny tak, aby nám vyhovovala. Místo toho se naší vinou jedná se o nás bez nás a zmůžeme se jenom na okopávání kotníků s jediným argumentem, že nechceme platit dluhy za Řecko.


Pro současnou vládu zároveň to, že Česko přestalo plnit většinu ekonomických kritérií pro přijetí eura, není dobrou vizitkou. To by ale samo o sobě nebylo problémem, který by se nedal v případě vůle vyřešit. Jenže další problémy by vypluly na povrch v zápětí právě při následující přípravě na přijetí eura, protože by se ukázalo, že máme nevyřešené strukturální problémy ekonomiky a trhu práce a absolutně chybí konsolidace dlouhodobé udržitelnosti našich veřejných financí. A to vláda odhalit nechce a bere si euro jako rukojmí. Ve zprávě zmíněná rizika související s přijetím eura tak ve skutečnosti nejsou ekonomické překážky a naopak by nám jeho přijetí pomohlo ve větším tlaku na tyto reformy, které jsou v zájmu nás všech. Co je skutečným důvodem, proč zpráva i přes vyjmenovaná pozitiva doporučuje nestanovit termín přijetí eura, jsou politické překážky a politická objednávka.


To se ale naštěstí díky rostoucí občanské aktivitě začíná měnit. Občanská iniciativa Euro v Česku letos začala objíždět obce napříč Českem, ve kterých pořádá na téma euro besedy s tamními občany. Existuje petice Pro euro, kterou podepsalo již přes 7000 lidí. Tématu euro se začalo intenzivně věnovat i občanské hnutí Puls Evropy a postupně se přidávají další. Díky tomu možná bude po blížících se volbách závěr příští zprávy vyznívat jinak a Česko se dočká zlepšení obecné informovanosti a konkrétního termínu pro přijetí eura.