Vyhledat

Česko vs. Slovensko

„Euro je krásná mince, ale má dvě strany; zůstávat u koruny je projev českého politického šovinismu; Česká republika je sedmnáctou spolkovou zemí Německa, a proto euro není potřeba...“ Tyto a další argumenty zaznívaly ve velmi pestré debatě k otázkám přijetí společné evropské měny, kterou opět připravila a živě vysílala iniciativa Euro v Česku.


Hosty Michaela Pascala Večeře, zakladatele a předsedy Eura v Česku, byli Ivan Mikloš slovenský politik, ekonom a ministr financí, který stál u přijetí eura na Slovensku, Ivan Pilip, ekonom, univerzitní pedagog, někdejší ministr financí a viceprezident Evropské investiční banky a Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, vysokoškolský pedagog a člen Národní ekonomické rady vlády.


Slovenská cesta a české zpoždění


Ivan Mikloš v úvodu diskuse přiblížil okolnosti vstupu Slovenska do eurozóny. V roce 2003 učinila tehdejší vláda Mikuláše Dzurindy politické rozhodnutí do eurozóny vstoupit. Jedním z motivů přijetí společné evropské měny byla, kromě ekonomických výhod eura, také politická snaha o jasný signál mezinárodní scéně, že se Slovensko definitivně distancuje od éry Vladimíra Mečiara. V roce 2005 Slovensko vstoupilo do mechanismu ERM II, v červenci 2008 již byla slovenská koruna pevně zafixována k euru kurzem 30,1260 a od 1. 1. 2009 je euro slovenskou národní měnou. Bývalý ministr financí slovenské republiky však také zmínil, že Slovensko se členem eurozóny stát nemuselo: „Před vstupem do eurozóny bylo nutné provést řadu klíčových strukturálních reforem, naše vláda si uvědomovala, že vstup do eurozóny je jejich zárukou. Ve volbách v roce 2006 ale zvítězil Robert Fico, který vyhrál volby se slibem všechny nepopulární reformy zrušit a zastavit vstup do eurozóny. Po oficiálním oznámení této informace Slovensku začal enormně padat kurz. Fico odjel na schůzku s guvernérem slovenské národní banky, po které odvolal svá tvrzení a ještě ten den potvrdil směřování Slovenska do eurozóny.“


Ivan Pilip vyjádřil nad tímto vývojem jisté zklamání: „Je neuvěřitelné, že jsme 15 let pozadu za Slovenskem, ale velkou roli hrálo to, že Slováci po Mečiarových vládách hledali své místo v Evropě. Byl bych rád, kdybychom je dohnali.“ Pilip dále dodává, že otázku přijetí eura vnímá více jako politické téma, než ekonomické.


Je dobře, že Česko nepřijalo euro?


Odpověď Lukáše Kovandy odstartovala živou diskusi: „Je to dobře, nejsme zpoždění za Slovenskem. Dánsko ani Švédsko také nejsou. Dánsko je pro mě jedna ze vzorových zemí a rád bych, aby tam byla i Česká republika, aniž bychom platili eurem.“ Dle Kovandy se výhody koruny projevily také v současném covidovém období: „Koruna zareagovala velmi pružně, oslabila a exportéři nemuseli propouštět. Spolu s Poláky máme nejnižší nezaměstnanost, export je pro nás velmi důležitý. Jsem pro západně orientovaný, ale ukazuje se, že členství v EU je postačující.“ Kovanda také dodal, že výhody eura jsou spíše u malých zemí typu Kypr nebo Malta, kterým členství v eurozóně přidává na sebevědomí. Dle Kovandy je Česko prakticky 17 spolkovou zemí Německa, a proto není přímé zavedení eura potřeba.


S názorem hlavního analytika Trinity Bank zásadně nesouhlasil Ivan Pilip, který v agrumentu, že jsme 17. spolkovou zemí naopak vidí potřebu a výhody zavedení společné měny: „Zůstat u české koruny je v dnešních podmínkách projev českého politického šovinismu. Dánové neplatí eurem pouze formálně, mají však k euru plně fixovaný kurz, kopírují politiku ECB a prakticky eurem platí.“ Dle Pilipa jsou argumenty odpůrců eura silně omezené a není mnoho ekonomických důvodů, proč zůstat mimo eurozónu: „Reakce na oslabený kurz prostě není nikdy natolik silná. Naopak přijdou jiné šoky, náklady na dovoz a nestabilita, která se promítne například do ceny dluhopisů. Volný kurz má omezené působení, v malých otevřených ekonomikách je autonomie centrální banky velmi malá.“


Ani Ivan Mikloš nebyl s Lukášem Kovandou ve shodě: „Že koruna devalvovala, to pro mě není argument. Přece stabilita a předvídatelnost je to klíčové pro dovozce i vývozce. Volný kurz sice umí, co říkal pan Kovanda, ale to má svá rizika a náklady. Udržování konkurenceschopnosti přes devalvaci není cesta, naopak tou cestou jsou kvalitní strukturální reformy.“ Mezi důvody, proč není dobré jít dánskou cestou, Mikloš také uvedl změnu role ECOFINu (skupina ministrů financí členských států EU) po vzniku eurozóny: „Před tím, než bylo euro, se všechno klíčové řešilo na poradách ECOFINu. Od existence eurozóny se jedná o zásadních ekonomických věcech, které se následně dotknou všech zemí EU, na Euroskupině (skupina ministrů financí členských států eurozóny), nikoliv už na ECOFINu, a proto je klíčové být členem.“


Současná kondice eurozóny


Dle Lukáše Kovandy se nenaplňují očekávání, která byla do eurozóny vkládána: „Jde především o nejasný přesun bohatství v rámci TARGET 2, architektura eura je taková, že celá evropská integrace může být ohrožena. Evropská unie je slabší proti USA, Rusku a Číně jako nikdy a dál vykazuje slábnutí.“ Jako zásadní problém členství v eurozóně Kovanda opakovaně uvádí ztrátu autonomie kurzu, kdy dojde k významnému omezení možností monetární politiky.


Ivan Mikloš odmítá zásadní význam autonomie národních bank u malých, otevřených exportních ekonomik, s nímž Kovanda operuje. Nezávislost centrální banky je podle Mikloše u zemí typu Česka relativní, velké fondy mají mnohem efektivnější nástroje a rozsah možností ovlivňovat trh, než ČNB. Mikloš však s Kovandou souhlasí, že eurozóna své problémy má: „Dochází k divergenci konkurenceschopnosti mezi jihem a severem. Kurz eura je příliš silný a nehodí se vždy. Eurozóna je slabší, než by mohla být, příčinou je však právě nedostatečná integrace. Méně konkurenceschopné země by měly přijímat více reforem, aby svou konkurenceschopnost navýšily a nůžky se začínaly uzavírat“, míní Mikloš a dodává, že důsledkem tohoto vnitřního posilnění by byla i lepší geopolitická pozice EU.

Podle Ivana Pilipa ke změnám váhy tradičních zemí dochází s růstem nových hráčů na mezinárodní scéně, jako je Brazílie nebo Čína. „Evropa je stabilní, bez pochyb již 70 let. Ano náklady eura jsou, nic není zadarmo, ale zaplacená cena je mnohem nižší, než přínosy“, uzavřel tuto část debaty Pilip.


Referendum?


Ivan Pilip míní, že se o vstupu do eurozóny již rozhodlo v referendu o vstupu Česka do EU: „Další představa referenda je nesmyslná, v řadě z nich se navíc hlasuje o ničem jiném, než o čem je otázka.“


Naopak Lukáš Kovanda problém v referendu nevidí: „Pokud by Češi viděli, že euro má jednoznačný přínos, byl by výsledek referenda ANO. O tom, že by země s eurem více rostly, ale není žádný důkaz. Poměr přílivu zahraničních investic je v České republice i na Slovensku stejný, ekonomické důkazy prostě chybí.“


Mikloš varuje před kategorickým tvrzením o neexistenci důkazů přínosů eura, avšak dodává: „Fakt, že Slovensko oživuje rychleji, než Česká republika může být částečně způsoben díky euru, ale především je to z toho důvodu, že Slovensko před lety realizovalo zásadní strukturální reformy.“


V závěru debaty moderátor Michael Pascal Večeř položil každému aktérovi poslední otázku:


Proč by Česko nemělo přijímat euro?

Lukáš Kovanda: „Nejsou silné důvody proč ano, neexistuje jednoznačná ekonomická výhoda, žádný příběh ani politický důvod. Zavedení eurozóny předběhlo integraci unie. Eurozóna je nedokončený projekt, který v této podobě dalších 50 let nebude schopen přežít.


Proč by Česko mělo přijmout euro?

Ivan Pilip: „Není žádný pádný důvod, proč ne. Měli bychom být uvnitř, dostat se do centra politického dění.“


Doporučili by Slováci Čechům přijmout euro?

Ivan Mikloš: „Eurozóna je nedokončený projekt, ve kterém musí dojít ke změnám, ty je ale lepší ovlivňovat zevnitř. Každá debata je užitečná, aby se názory tříbily.“


Perličkou na konec byla glosa Ivana Pilipa: „Škoda, že Češi nebyli na počátku světa, mohli poradit.“ ☺


Celou debatu můžete shlédnout zde.


272 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše